Zpráva o intimních dotycích

Rozložení erotogenních zón je zvláštní. Proč laskání krku přináší mnoha lidem vzrušení, zatímco vyznavačů hlazení nosu mezi námi mnoho není? Vlivná idea V. S. Ramachandrana a Sandry Blakeslee poukazuje na prostorovou blízkost určitých částí těla a genitálií v somatosensorické kůře mozku. Třeba aktivace oblasti neurálně reprezentující chodilo může stimulovat i oblast reprezentující genitálie, která se nachází blízko ní. Tím se může stát chodidlo erotogenní. Na druhé straně, dle dalšího rozšířeného názoru, mají muži mnohem méně erotogenních zón než ženy, přičemž struktura jejich mozku natolik odlišná není. Jasno ve věci tedy není.

Oliver H. Turnbull, Victoria E. Lovett, Jackie Chaldecott a Marilyn D. Lucas (pdf), resp. jejich výzkum navíc obě tato východiska naboural. Respondentům nejrůznějšího charakteru předložili dotazník a ti v něm na škále 0-10 uváděli, jak intenzivní vzrušení jim 41 různých částí těla přináší.

Celkové skóre u jednotlivých částí těla (0 značí nevzrušující, 10 maximálně vzrušující), první sloupec ženy, druhý muži.

Na výsledcích zejména překvapuje univerzální konzistence výsledků. Kromě jedné zřejmé uvádějí muži další důležité erotogenní oblasti (rty, krk, bradavky, uši) a přisuzují jim téměř stejnou důležitost jako ženy. Tím padla první pověra. Výsledky jsou navíc shodné nejen u obou pohlaví, ale i bez ohledu na věk, sexuální orientaci, národnost či rasu. Chodidlo se ukázalo, co do vzrušivosti téměř mrtvé, když 75 % respondentů mu udalo skóre 0 a jen u 6 % respondentů se dostalo nad 7, čímž padla druhá pověra. Fetišismus nohy je tedy spíše vizuálního, nikoliv senzuálního charakteru a s Ramachandranovým vysvětlením nemá mnoho společného.

Nicméně fakt, že erotogenní zóny mají všichni lidem na světě podobné, ukazuje, že sexuální vzrušení nemá příliš kulturní či získaný charakter, ale vrozený. Která konkrétní „tělesná mapa“ v mozku je umožňuje, nicméně zůstává otevřená výzkumná otázka.