Vzpomeňte na jakoukoliv oblast svého života a budou za ní stát – v dobrém či ve zlém – úředníci. Dostupná a kvalitní školka a škola, nízký hluk a znečištění v ulici, jednoduché založení firmy a koupě domu či zdravotní péče na světové úrovni. Vše z toho úředníci kontrolují, umožňují či znemožňují.
Státní a veřejná správa by proto měla být osobní i profesní inspirací
pro lidi, kteří chtějí pomáhat a umí měnit svět k lepšímu. "Nejlepší
způsob, jak najít sám sebe, je ztratit se ve službě druhým." Leč, když
motivačně cituji Gándhího studentům ekonomických i jiných oborů,
vybuchnou smíchy či se kroutí z prázdné patetičnosti a – především –
nedůvěry. Každý z nich "ví", že potřebným pomáhají charity a svět k
lepšímu mění vědci, podnikatelé a jejich start-upy. Státní správa je jen
něco, co se musí trpět a pracovat v ní chtějí jen idealisté nebo – což
je varovnější – prospěcháři.
Úřady neusilují o talenty
Pokud se úředníky budou stávat lidé tažení pouze sobeckým zájmem, lidé,
kteří funkci berou jako příležitost k výdělku bez odpovědnosti či
dokonce lidé motivováni jen vlastním obohacením, pak veřejné službě
budou dominovat jednotlivci s nízkým morálním i profesním charakterem.
Studie provedené v Indii dokazují, že lidé, kteří častěji podvádějí,
více preferují zaměstnání ve veřejném sektoru. Podobně ukrajinští
studenti práv, kteří v laboratorních ekonomických hrách nejvíce
podváděli a upláceli, častěji usilovali o povolání soudců, státních
zástupců a právníků ve státních úřadech. Stejně tak výzkum, který jsme s
kolegy z Fakulty podnikohospodářské VŠE dělali v řadě dalších zemích
jako Čína, Česko či Velká Británie, ukazuje, že je-li prostředí vnímáno
jako příležitost k snadným penězům či k podvádění, začnou se do něj
selektovat lidé bez charakteru.
Podobně o státních úřednících smýšlí veřejnost. Pro talentovaného a
vzdělaného člověka pak státní služba nenabízí mnoho důvodů do ní
vstoupit. A státní správa o talenty ani nestojí. Když se na vysokých
školách pořádají veletrhy nabídek práce, přední firmy odchytávají
nejlepší a nejbystřejší studenty, které se jim dosud zlanařit
nepodařilo. Virtuální či fyzické stánky mají prestižní konzultantské
firmy, moderní průmyslové podniky, banky a velké neziskové organizace.
Nikdy však neuvidíte stánek státní či veřejné instituce. O snaze zaměstnat navrátilce z dobrých zahraničních univerzit nemá cenu ani mluvit.
Negativní obraz úředníka a personální nepolitika se musí změnit. Z povahy své moci mají úředníci a státní zaměstnanci příležitost k mnoha pozoruhodným výsledkům a ty by měly být oslavovány. Například v USA se udělují Medaile Samuela J. Heymana za vynikající výsledky státních zaměstnanců – malé i velké, ale vždy následovatelné. Někteří zachránili celé biotopy, protože preventivně zabránili zamoření od chemičky. Jiní "jen" zefektivnili projektové řízení – třeba tím, že měřili a vyhodnotili, kolik práce má jednotlivý úředník. Při udělování medailí pak nejde jen o uznání mimořádné práce jednotlivců, ale hlavně o popularizaci jejich vhledu a práce a inspiraci dalších talentovaných a obětavých lidí, aby se dali na dráhu veřejné služby.
Na poměřování se s finančním ohodnocením zaměstnanců bankami či IT firmami stát mít nebude,
nicméně i v Česku převládá konsenzus, že státní zaměstnance je třeba dobře zaplatit – doloženo
třeba tím, že průměrné platy státem placených zaměstnanců jsou setrvale nad úrovní soukromého
sektoru (pro stát ale pracují vzdělanější a seniornější lidé, a proto jsou porovnání přes podobné
průměry zavádějící). Nikdo také neoponuje pravidlu, že s velkou mocí a odpovědností by se
mělo pojit i vysoké ohodnocení. Leč, ač platové zvýhodnění roste setrvale; produktivita a efektivnost
české státní správy nikoliv, ať vycházíme ze zpráv NKÚ nebo studií mezinárodních institucí.
Jeden z ukazatelů kvality státní a veřejné správy je Evropský index kvality vládnutí (European Quality of Government Index); jak patrno ze zprávy z roku 2017, je se kam zlepšovat (čím tmavěji modrá, tím lepší, čím tmavěji červená, tím horší). |
Epidemie definitivně ukázala, že česká státní správa není schopna
zvládat komplexnější situace. Je složité rozklíčovat chaos, populismus a
kleptomanství, které do protiepidemických opatření vnášeli politici a
neschopnost státního aparátu realizovat ty fungující. Společnou rukou
však dokázali, že Česko je mezi nejhoršími zeměmi ve zvládnutí epidemie,
protože efektivně se nespustilo nic: od včasného trasovacího systému
přes karanténní motivaci, po komunikační kampaň k očkování a boj vůči
dezinformacím.
Všudypřítomný politický tlak
Ač téměř každé z ministerstev má analytické odbory či resortní výzkumná
pracoviště, nenalezneme téměř žádné exaktní analýzy, na základě kterých
byla – či jsou – jakákoliv opatření realizována. Vybírají ministerstva
svá opatření a regulace dle chtěného záměru, či dle skutečného dopadu?
Nalezneme formalistní dokument, či nic. Mezi jakými variantami řešení
bylo vybíráno, jak jsou testována a vyhodnocována? Nevíme. Chcete-li
ověřit, zda jsou rozhodnutí zakládána na nejnovějších vědeckých
poznatcích, je nutné se obrátit také jinam. Například dopady omezení
výuky na základních a středních školách budou strašlivé, zejména ve
znevýhodněných rodinách. Epidemie odkryla masivní podléhání
dezinformacím a polarizaci společnosti… Co s tím? Národní ústav pro
vzdělávání pod MŠMT má na svém webu poslední aktualitu z listopadu 2020.
Jinou ilustrací reflexe svého stavu může být položka v Národním fondu obnovy, v kterém na zvýšení
efektivity, pro-klientské orientace a využití principů na důkazech založeného rozhodování ve veřejné
správě je alokováno na osm let 24 miliónů korun (pro srovnání, na zavedení statusu umělce a
transformace Státního fondu kinematografie je přiděleno přes 7 miliard korun). Je to trochu Hlava
XXII. – aby byli úředníci schopni implementovat a vyhodnocovat funkční reformy – ať již ve
školství, územním rozvoji či zdravotnictví, potřebují vědět, jak identifikovat vlastní selhávání a
nedostatečnosti, jaké jsou jejich příčiny a možná řešení a jak vyhodnotit, zda k cíli vedly či ne. Žádná
renesance státní služby se však neplánuje, protože – zjevně – žádnými problémy netrpí. Jí řízená
obnova národa je proto odsouzena k neúspěchu také.
Ve státní službě nalezneme zástupy chytrých lidí s ryzí motivací a tahem na branku a zákon o státní službě měl pomoci umožnit takovým lidem profesně růst, pracovat efektivně a osvobodit je od neadekvátní politizace. Podle nedávného průzkumu v české státní správě si většina úředníků nemyslí, že by k čemukoliv podobnému došlo.
Nábor profesionálů přes výběrová řízení fakticky absentuje; platy nijak nereflektují individuální výkonnost; úřady postrádají elementy projektového či manažerského řízení; politický tlak je všudypřítomný. Dle průzkumu jsou úředníci nejspokojenější s širokými možnostmi vzdělávání. Symptomatické je, že neexistuje analýza, která by ukázala, zda tyto kurzy skutečně vedly k jakémukoliv zlepšení jejich práce.
Psáno pro Lidové noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat