O jazyku různých osobností

Jaké je to být neurotikem? Svobodnou ženou? Dvacetiletým studentem? Penzistou žijícím v horách? Díky největší psychologické studii, která kdy byla provedena, je nyní možné alespoň trochu nahlédnout do života lidí s různými charakteristikami. A poděkovat za to můžeme Facebooku.

H. Andrew Schwartz s kolegy (pdf) z Centra pozitivní psychologie Pensylvánské univerzity a z Psychometrického centra Cambridgeské univerzity totiž využili 74 941 dobrovolníků, kteří jim umožnili plný a téměř tříletý přístup ke své facebookové stránce, nadto byli ochotni vyplnit i matérii různých psychologických dotazníků a testů. 

Analýzou 309 milionů slov (resp. 700 miliónů slov, symbolů či frází) v 15,4 milionech zpráv (každý účastník napsal zhruba 4 129 slov) bylo možné nahlédnout do života a komunikace plného spektra lidí (kteří však věděli, že jsou „sledováni“). Obecně lze shrnout, že výzkum někdy vyloženě nepřekvapil (třeba lidé žijící ve vyšší nadmořské výšce častěji mluví o horách) a obvykle spíše potvrdil, že většina názorů či předsudků, které máme o různých lidech, je asi správná. I to je však cenné zjištění. Nicméně, vzhůru na hlavní či alespoň trochu překvapivé výsledky.

Co se týká odlišností pohlaví, ženy mluví mnohem více emočně nabitými slovy („nadšená“ či „<3“ [znak pro srdce]) a častěji se věnují popisováním toho, co se v nich („miluji někoho“) či kolem nich děje. Muži užívají spíše vulgarismy a věnují se v konverzaci věcem („xbox“). Pánové jsou však rovněž intenzivněji majetničtí. Když mluví o přítelkyni či ženě užívají téměř vždy přivlastňovacích zájmen („má“, „moje“), ženy mluví jednoduše o „příteli“ či „manželovi“, ovšem přidávají k tomu přídavná jména (jako třeba „úžasný“) či jiná zájmena („její“). Z detailní analýzy se zdá, že muži prostě častěji píší o svých partnerkách, zatímco ženy probírají i partnery ostatních.

Vesmír korelací mezi užívanými slovy a osobnostními a demografickými charakteristikami. V obrázku zde i níže větší slova znamenají silnější korelaci s daným znakem (tj. být ženou či mužem), barva pak značí četnost (temnější barvy znamenají častěji užívaná slova), vyčleněna jsou i pro znak specifická témata.

 V oblasti věku a stárnutí nejsou žádná překvapení, puberťáci mluví o škole (nejčastější souslednost „škola“-„úkoly“-„ach jo“) či počítačových hrách a internetu. Vysokoškoláci o semestru, kurzech, alkoholu („opilý“-„na šrot“-„opice“) a sexu. Dospělí o zaměstnání. V mládí častěji mluvíme v první osobě jednotného čísla („já …“), zatímco s přibývajícím věkem je pak častější plurál („my …“) a frekventovanější zmiňování rodinných vztahů („syn“, „otec“, „matka“).

Mluva dle věku, nejprve 13 až 18 let, 19 až 22, 23 až 29 nakonec 30 až 65 let.

I osobnostní charakteristiky člověka se plně promítají v jeho mluvě. Extroverti intenzivněji zmiňují svůj sociální život („party“, „miluji ho“, „chlapy“, „kočky“). Introverti, na druhé straně, píší o individuálních aktivitách („čtu si“, „internet“, „počítač“, „komixy“, „manga“). Neurotici jsou častěji z něčeho znechuceni, když vůbec nejčastější frázi užívají „je mi špatně z …“, jsou rovněž více utrápení („depresi“). Leč je zajímavé, že neurotici, kteří se věnují nějakému sportu, netrpí natolik příznaky neurotismu. Sportování, zdá se, jejich nespokojenou duši uklidňuje a přibližuje je emočně stabilním lidem. Ti častěji hovoří o sportu, dovolené, týmu nebo rodinných sešlostech.

Extroverti, introverti, neurotici a emočně stabilní lidé.

I když získaná data trpí mnohými neduhy, třeba není v nich tolik komunikace starých lidí, jež Facebook zatím mnoho nevyžívají, umožnila přesto vytvořit komplexní prediktivní modely, tedy, že z každé jednotlivé komunikace již lze odhadnout, kdo může být pisatelem či mluvčím. A to s mnohem vyšší přesností než to umožňovaly dosavadní psychologické testy.

Chcete-li přispět k podobným zjištěním, zkuste stránku Pokusní králíci (také odkaz nahoře) a účastněte se některé z běžících studií.

Psáno pro portál Osel.cz.