Rohlíky prodávám kus za 2,- koruny, když stanovím cenu 200,- korun, vydělám deset tisíc procent navíc! Obchodní úvaha je natolik absurdní, že ji nikdo nemůže brát vážně; zjevně až na české soudy nižší instance při stanovení škody za nelegální sdílení filmů či hudby.
Zopakujme
poslední případ: městský soud při stanovení škody vycházel z prostého násobku počtu stažení filmu a ceny originálního nosiče a došel k horentní sumě. Pachatel byl odsouzen k miliónovým pokutám a mnohaleté podmínce. Nejvyšší soud rozsudek, naštěstí, zvrátil s argumentem, že umožnit stažení filmu nevypovídá zhola nic o počtu nekoupených nosičů, resp. škodě distributorům.
Stažení filmu či hudby je téměř zadarmo,
právě proto je poptávka (počet stažení) tak obrovská. Naopak, čím dražší je věc, tím menší množství lidé poptávají; nákladnější věci si dopřáváme vzácně či vůbec ne. I kdyby tedy filmy nebyly ilegálně sdíleny, mnoho spotřebitelů by si je jednoduše nekoupilo. Upřednostnili by jinou zábavu.
Kalkulace skutečné škody je složité cvičení v ekonomické kontrafaktické („co by kdyby“)
analýze (pdf). Je třeba určit, kolik spotřebitelů, kteří
by byli ochotni si film koupit na DVD si
jej nekoupilo právě proto, že jej mohli zadarmo stáhnout. Nejjednodušší je zeptat se spotřebitelů. Mezinárodní šetření ukazují, že zhruba 40 % z nich kvůli ilegálnímu stahování nekupuje DVD či nechodí do kina (8 % naopak uvedlo, že chodí do kina více). Dotazníková šetření jsou ale známa svou extrémní nevěrohodností.
Pro kalkulaci ušlých prodejů proto američtí ekonomové
Brett Danaher a Michael Smith (pdf) využili odstřihnutí Megaupload.com, do roku 2012 jednoho z nejvýznamnějších serverů na sdílení ilegálních souborů. Megaupload.com byl v různých zemích odlišně populární, dalo se tedy ověřit, zda tam, kde byl server skoro monopolem a po odstřihnutí nebylo alternativ, se zvýšil elektronický prodej filmů. K nárůstu tržeb filmových distributorů skutečně došlo, na úrovni 6 - 9 %.
Alternativně lze využít řízeného reálného experimentu. Polští ekonomové v čele s
Michałem Krawczykem (pdf) se takto zaměřili na ilegální sdílení elektronických knih. Vybrali soubor desítek publikací různých žánrů a zjistili, jsou-li sdíleny on-line. Náhodně vybranou polovinu knih nechali svému osudu, zbytek intenzivně kontrolovali. Každý den žádali servery, aby ilegální soubory odstranily, takže efektivně dosáhli stavu, že tyto knihy nebyly on-line dostupné. Poté porovnali vývoj skutečných prodejů knih z první (ilegálně sdílené) i druhé (nesdílené) skupiny. Bez ohledu na oblíbenost knihy či žánr, nenalezli mezi skupinami žádný rozdíl. Nelegálně sdílené knihy nijak neovlivnily velikost tradičního prodeje (lidé si knihy často stahují, aby si je prohlédli a když se jim líbí, koupí si originál; či naopak knihu doma mají, ale chtějí i elektronickou verzi).
|
Jak patrno, mezi lety 2002 až 2004 se obrátil do té doby desetiletí rostoucí trend příjmů filmových studií a distributorů. Tato léta jsou charakterizována nástupem torrentů a severů na sdílení ilegálního obsahu. Pokles příjmů však není nijak dramatický (růžová linka ukazuje příjmy ze vstupného kin, nachová z půjčování VHS a DVD, modrá jsou prodeje hudby, červená prodeje DVD a modrá prodeje VHS a DVD, vše v milionech amerických dolarů). Převzato ze Zentner (2010). |
Ilegální sdílení filmů, hudby či knih distributorům výdělky bezesporu snižuje, spíše však v jednotkách až desítkách procent stahovaných souborů. Celá patálie ale ukazuje na jiné, důležitější úskalí – a to, že české státní organizace, nejen soudy, často zcela ignorují, že existuje cosi jako společenské vědy, v nichž je nashromážděna úžasná hora znalostí, včetně řešení problémů, v kterých rozhodují.
Psáno pro iHNed.cz.