pondělí 23. února 2015

Podpora podnikání a mafie

Většina zemí podporuje podnikání ve svých méně rozvinutých oblastech. Koneckonců kohezní politika EU je přímo založena na posílání peněz do chudších regionů, s vyšší nezaměstnaností či upadajícím průmyslem. V poslední době však narůstají důkazy, že úředníci či politici jen dotují oblíbené firmy vůči jejich konkurentům a že mnohé projekty jsou zcela smysluprázdné a finanční zdroje se prostě promrhají. Nakolik za tím stojí neschopnost nebo úplatky je až na výjimky nemožné určit.

Pro odlišení obou faktorů si Guglielmo Barone a Gaia Narciso (pdf) zvolili ikonický příklad: zaměřili se na Sicílii a otestovali, zda regiony, kde historicky i aktuálně působí Cosa nostra, získávají více peněz na podporu podnikání – s předpokladem, že větší část zdrojů bude nejspíše „odkloněna“. Mafie v Itálii vznikla nejprve coby soukromá policie chránící majetek a pozemky, když toho mladý italský stát po zrušení feudalismu nebyl schopen. Postupně se však rozvinula v organizaci, která se kromě „ochrany“ či lichvy podílela i na všech ostatních kriminálních aktivitách a postupně prorostla i státní mocí.

Potvrdilo se, že přítomnost mafie v regionu je spojena s o polovinou větší pravděpodobností, že místní projekt bude státem financován, navíc i s mnohem vyšším rozpočtem než je obvyklé. Výsledky by šly vysvětlit i tím, že mafie působí v chudších regionech, kam vláda posílá více peněz – leč není tomu tak. V ostatních výdajích, jako na kulturu či na vzdělání, které nelze tak jednoduše zneužít, jsou mafií prolezlé regiony naopak podinvestované.

V mafiánských oblastech je zakládáno více fiktivních firem, jsou stavěny sklady, které jsou obchodně nepoužitelné (třeba proto, že nemají střechu) a státní investice jsou méně často následované soukromými. Krajští i městští úředníci frekventovaněji stojí před soudy s obviněním z korupce. Místo odstranění nerovností tak státní podpora živí organizovaný zločin a zasažené regiony dále upadají.



Psáno pro Vesmír.

pátek 20. února 2015

Jsou nemocnice nejefektivnější, když jsou nejlepší lékaři pryč?

Asi nikdo by nezavítal do nemocnice, pakliže by věděl, že v ní nebudou nejkvalifikovanější lékaři. Je však veřejným tajemstvím, že zejména ve fakultních nemocnicích k podobným situacím pravidelně dochází – každoročně se koná několik oborových lékařských konferencí, kam odjíždějí seniorní, nejlepší lékaři, kteří na nich vystupují jako řečníci, vedou diskuzní panely či se scházejí se starými známými.

Nemocnice mají v daných termínech na výběr mnohem méně personálu, zůstávají spíše mladší lékaři, kteří jsou navíc přepracovaní více než jindy. Nebylo by žádným překvapením, kdyby péče o pacienty trpěla. Dle studie Anupama Jeny a kolegů (pdf) je tomu však spíše naopak.

Koná-li se v USA konference kardiologů či odborníků na oběhové nemoci, klesá ve fakultních nemocnicích úmrtnost na infarkty a jiná akutní srdeční onemocnění u rizikových pacientů. Zatímco v „normální“ dny nepřežívá celá čtvrtina pacientů, v „konferenční“ dny umírá toliko 17,5 % pacientů přijatých se srdečním selháním (u nerizikových pacientů a u běžných nemocnic podobný efekt nalezen nebyl). Závěry přitom nejsou ovlivněny jinou skladbou pacientů, ani jejich problémů, ani různým využíváním nemocničního vybavení, vše je v konferenční i v normální dny podobné.
Třicetidenní úmrtnost v % u akutní srdeční příhody („Acute Myocardial Infarction“), srdečního selhání („Heart Failure“) a zástavy srdce („Cardiac Arrest“) v rozdělení na nerizikové („Low Predicted Mortality“) a rizikové pacienty („High Predicted Mortality“) přijaté do nemocnice ve dnech konferencí („Admitted during meeting“) a v normální dny („Not admitted during meeting“).
Jedním z možných vysvětlení, proč nejkřehčí pacienti umírají méně, jsou-li specialisté pryč, může být pravidlo „méně je více“. Mnoho lékařských zákroků může být sice dobře míněných, ale jsou natolik komplikované a rizikové, že spíše poškodí, než aby pomohly.

Výsledky studie pochopitelně neznamenají, že byste s podezřením na infarkt neměli okamžitě spěchat do nejbližší nemocnice. Upozorňují, že i v medicínské péči může dojít k situaci, kdy začne více škodit než pomáhat.


Psáno pro Vesmír.