Mentálně slabý lékař předepisuje více antibiotik

Ačkoliv každý zažíváme únavu, jsme-li byť jen pár hodin v zaměstnání, málokdy nás napadne, že i druzí lidé mohou být v průběhu dne různě produktivní. Řada studií přitom dokázala, že nejčilejší jsou zaměstnanci brzy dopoledne a směrem k obědu jejich efektivita klesá. Řešení pracovních úkolů a nutnost se rozhodovat je unavuje. Postupně nejsou ochotni věnovat problémům mnoho zamyšlení a bývají popudlivější. Odpoledne, po zaslouženém obědě, ať již zvýšením krevního cukru či odpočinkem, se vrátí do formy, aby o ni zase postupně přicházeli, až do odchodu domů.

Jeffrey Linder s kolegy (pdf) otestovali uvedenou dynamiku mentálního vyčerpávání u lékařů; konkrétně při předepisování antibiotik na nachlazení. Jelikož respirační nemoci jsou virového původu a bakteriální infekce spíše vzácné, lékaři by antibiotika na ně předepisovat neměli (či jen u přesně vymezených symptomů). Na druhé straně je o to pacienti často žádají, lékař chce mít návštěvu za sebou a potřebuje se „nějak“ rozhodnout. Předpis na antibiotikum je pak rychlá a vcelku bezpečná volba.

Tmavé trojúhelníky ukazují, v kolika procentech byly předepsány antibiotika na nemoci, u nichž jsou jen někdy indikovány; bílé čtverce u nemocí, u nichž nejsou nikdy indikovány a kosodélník symbolizuje průměr. Jak patrno, před obědem („Lunch“) a na konci pracovní doby tyto poměry rostou.

Data z amerických poliklinik potvrdila, že praktičtí lékaři skutečně podléhají únavě z rozhodování. Před polední pauzou a na konci ordinačních hodin předepisují větší procento antibiotik na onemocnění, u nichž nejsou vůbec indikována nebo jsou vhodná jen v omezených, specifických případech.

Jistě, kromě budování rezistentních kmenů baktérií, není nadměrné předepisování antibiotik vyloženě ohrožující. Studie však varuje, že únava se nemusí projevit jen v těchto banálních případech, ale i u důležitějších rozhodnutí, při nichž může být ovlivněn život pacienta.


Psáno pro Vesmír.