LN: Kniha roku 2014 (tak-nějak)

Každoroční anketu Lidových novin o knihu roku jsem letos nestihl (loni ano), alespoň tedy představím své možné cizojazyčné kandidáty. (Obligátní varování: výběr je zatížen tím, že jsem ani zdaleka nestihl přečíst, co jsem plánoval...)

Stávají se rychle zmatení. Známé se jim mění v cizí a děsící. Jsou často mrzutí, frustrovaní jednoduchými úkoly, které jim dříve nečinili obtíže. Po čase nepoznávají vzdáleného souseda a nevzpomínají si, kde nechali klíče či kost. Ano kost. Popis není o pacientech s propukající Alzheimerovou nemocí, ale o Alfovi, demencí trpícímu psovi patřícímu Philu Weinsteinovi, profesoru neurochirurgie. Jednoho z průvodců Laurel Braitman po světě mentálních nemocí zvířat. Její vlastní pes se pokusil o sebevraždu, vyústění to stavů strachů a úzkostí, jimiž trpěl již v době, kdy se ho po předchozích majitelích ujala. Knihu Animal Madness je snadné odsoudit pro planý antropomorfismus. Výzkum emocí zvířat, zejména savců, však přesvědčivě ukazuje, že zvířata emoce mají. Není to zcela překvapivé, většina psychoaktivních látek je testována na zvířatech, protože mají podobné fyziologické i neuronální procesy jako lidé. U příběhů zvířat v zoo, Tipa, šíleného slona či Guse, depresivního medvěda, budete truchlit. Jen vzácně kniha rozradostní. (Když lochtáte myši, smějí se, jejich řehtání ale kvůli vysoké frekvenci zvuku neslyšíme.)

Knihu Animal Madness: How Anxious Dogs, Compulsive Parrots, and Elephants in Recovery Help Us Understand Ourselves od: Laurel Braitman vydal letos Simon & Schuster.

Jste-li konzervativní a přitahuje vás stará-dobrá lidská úzkost, zvolte My Age of Anxiety od Scotta Stossela, editora vlivného amerického magazínu The Atlantic a jednoho z nejuznávanějších komentátorů současných Spojených států. Ze svatby, nejočekávanější události svého života, si pamatuje jen třes rukou, nutkání zvracet, saunově-intenzivní pocení a omdlení. Kniha je jeho snahou se pochopit. Proč a jak vznikají útoky paniky, strachu a obav, pocity, s kterými Stossel bojuje od dětství a každý sedmý až desátý člověk právě v tuto chvíli. S výsekem psychiatrického a psychologického výzkumu nabízí kniha i řešení, od sedativ a vodky, po trénink houževnatosti a odolnosti.

Knihu My Age of Anxiety: Fear, Hope, Dread, and the Search for Peace of Mind od Scotta Stossela vydal letos Knopf.

Na život máme jediný pokus, proč si jej sami kazit úzkostmi? Všichni zestárneme a zemřeme – a téměř nikdo na to nebude připraven. My, naše rodiny, lékaři, všichni budeme chtít se smrtí bojovat, i když se smysl života promění v zajištění funkce orgánů, ztrátu důstojnosti a zbytečné utrpení. Atul Gawande, publicista a chirurg, se v knize Being Mortal zamýšlí nad končícím bytím a nepřipravenosti zdravotnictví řešit extrémně složité otázky o kvalitě nejen života, ale i umírání.

Knihu Being Mortal: Medicine and What Matters in the End od Atula Gawandeho vydal letos Metropolitan Books.

Christian Rudder je zakladatelem OKCupid, svého času jedné z nejpopulárnějších on-line seznamek. O statisících svých klientů ví vše (co byli ochotni svěřit). Od četnosti sprchování, po oblíbenost alkoholu nebo politické ideologie. Firma ale také zaznamenává, kdo si vybírá koho, kdy i jak (chat v seznamce zachycuje, co klient píše, maže, co z minulosti kopíruje; systém vkládání identifikuje stáří a případné úpravy fotek). Rudderova kniha Dataclysm je počátečním vhledem do analýzy těchto „velkých dat“. Potvrzuje tušené (muži venkoncem jakéhokoliv věku preferují dvacítky; ženy jsou extrémně vybíravé – toliko jednoho muže z šesti označily za „nadprůměrného“, přestože v seznamce byly spíše atraktivnější partie) i překvapuje nečekaným. Firma OKCupid na svých klientech navíc prováděla experimenty, ač cílené na zlepšení poskytovaných služeb, nakonec daly nahlédnout do propastného rozdílu, co o sobě říkáme a co skutečně vyžadujeme (i když se vzhled neobjevuje na prvních místech, co na partnerovi chceme, jakmile seznamka odstranila na chvíli profilové fotografie, ochota se seznámit téměř vymizela).

Knihu Dataclysm: Who We Are (When We Think No One's Looking) od Christiana Ruddera a vydal letos Crown.

Nezanechá-li ve vás tato kniha úžas nad budoucností sociálních věd, ale jste vyděšeni, co vše o vás firmy vědí, raději se vyhněte Dragnet Nation od Julie Angwin. Reportérka Wall Street Journal představuje svět bez soukromí. Svět, v němž existují databáze uchovávající údaje o tom, kam jezdíte (na většině silnic jsou policejní kamery, v mobilech je GPS), jak často chodíte (jsou tam i gyroskopy), kde, co a kdy nakupujete (věrnostní karty obchodů), koho nesnášíte a milujete, s kým spolupracujete a komu škodíte (e-mailoví klienti a Facebook), kam plánujete dovolenou či sledujete-li porno (Google), že zrovna využíváte kontokorentu a unikátně i utrácíte za hotely v městě svého bydliště (finanční společnosti). Všechna tato data jsou skladována, analyzována a někdy i přeprodávána nejvyšším nabídkám. Stejně jako tato minirecenze je i kniha bombastická a tendenční, snaha Angwinové zkusit uprchnout ze společnosti Velkého bratra ji však činí stravitelnou.

Knihu Dragnet Nation: A Quest for Privacy, Security, and Freedom in a World of Relentless Surveillance od Julia Angwin vydal letos Times Books.

Velkými daty (a zdaleka nejen jimi) se zabývá i Robert Litan v Trillion Dollar Economists. Nejnázornější a nejinspirativnější letošní knize mapující, proč ekonomie sedí na piedestalu mezi společenskými vědami. Od nových metod analýzy dat, po pokusy experimentální ekonomie odkrývající determinanty lidského individuálního i skupinového rozhodování, po inovace, jak řídit organizace, stát a jeho finance.

Knihu Trillion Dollar Economists: How Economists and Their Ideas have Transformed Business od Roberta Litana vydal letos Wiley.

Čtení je vhodné doplnit o Creativity, Inc. autobiografický příběh Eda Catmulla, jehož životní cíl – natočit první počítačem plně animovaný film – jej dovedl k vytvoření firmy s obdivuhodným podnikatelským a kreativním nábojem. Ač jde o „business“ knihu typickou mnohdy otravným oslavujícím patosem, Catmull je i upřímný ve svých špatných rozhodnutích a pádech. Způsoby, jak je využil k osobnímu i firemnímu rozvoji, by měly být průvodcem každého manažera.

Knihu Creativity, Inc.: Overcoming the Unseen Forces That Stand in the Way of True Inspiration od Eda Catmulla vydal letos Random House.

Nekonečné fronty v posledním termínu, frustrovaní občané i úředníci, zbytečná penále za dlužné daně, odvolávání, narůstající administrativní náklady... Jak přimět poplatníky, aby podávali svá přiznání, resp. zaplatili své daně, včas? Ve Velké Británii finanční úřady zkoušely nejrůznější formy upozornění. Rozesílaly varování před pokutami či velikostí dlužných daní, slibovaly rychlejší vyřízení při časném podání. K žádnému zlepšení nedošlo. Nato vyzkoušely doporučení sociálních psychologů – lidé chtějí následovat druhé. Do informačního dopisu byla vnesena jediná věta, v níž byli adresáti informováni, že většina lidí již daně zaplatila. Efekt byl ohromující, výběr se zvedl o více než polovinu. Mág marketingu a psychologie přesvědčování Robert Cialdinini spolu s dvěma spoluautory nabízí v 52 superkrátkých kapitolách knihy The small BIG jednoduché manipulace, které mohou mít obrovský dopad na chování lidí; od zvýšení příspěvků na charitu, po nastolení důvěry při vyjednávání (pošlete e-mail s vtipem), po zefektivnění porad (informace je nutné rozeslat před poradou, pak budou sloužit k rozhodování, místo aby čas věnoval vysvětlování).

Knihu The small BIG: small changes that spark big influence od Steva J. Martina, Noaha Goldsteina a Roberta Cialdiniho vydal letos Grand Central Publishing.

Jste-li alergičtí na instantní, triviální rady, jak řešit komplikované problémy a nevadí-li vám se pachtit v abstraktnějších hlubinách lidské mysli, fakticky identická je loňská kniha Intuition Pumps od nejvlivnějšího současného filosofa mysli, Daniel Dennetta (nabízí 77 myšlenkových nástrojů na dvojnásobném rozsahu).

Knihu Intuition Pumps And Other Tools for Thinking od Daniela C. Dennetta vydal W. W. Norton & Company v roce 2013.

Vhodnou alternativou je i letošní kniha Risk Savvy od Gerda Gigerenzera. Ač jinak zavilý bojovník proti odsuzování lidské mysli jako iracionální, emoční a zkratkovité, ve své nové knize představuje tragické důsledky všeobecné statistické negramotnosti, jak mezi prostými občany, tak u profesionálů (lékařů, finančníků či státních úředníků a politiků).

Knihu Risk Savvy, How to Make Good Decisions od Gerda Gigerenzera vydal letos Viking Adult.

Psáno pro Lidové noviny (knihy seřazeny, aby oslí můstky mezi nimi navazovaly, nikoliv dle kvality).

Proč jsou děti na Ostravsku hloupější aneb Cena inverze

Ve znečištěných, smogem zamořených městech prospívají žáci mnohem hůře. Důvodem nabíledni může být tamní odlišná skladba obyvatelstva. Lidé vzdělaní, s vyšším příjmem a rozhledem jsou obvykle schopni a ochotni za kvalitnější prostředí a bydlení připlatit. V zamořených oblastech proto setrvávají spíše chudé, méně vzdělané domácnosti. Je-li inteligence silně dědičná, na podprůměrné třídy je zaděláno. Schopnější učitelé budou také vyhledávat spíše zdravější města, než aby se za mrzký peníz dusili v „problémových“ třídách.

Na druhé straně stojí vliv zničeného životního prostředí na zdraví a tedy i na uvažování, vzpomínání či soustředění dětí. Je známo, že zejména popílek, ale i smog obecně zhoršují dýchání a funkci oběhového i nervového systému (srdce i mozek jsou extrémně závislé na přísunu kyslíku). Lidé se zhoršeným krevním oběhem jsou pak náchylní k srdečním a mozkovým příhodám. Nebylo by proto překvapující, kdyby si znečištěné ovzduší vzalo daň i na schopnosti pracovat či studovat.

Victor Lavy, Avraham Ebenstein a Sefi Roth (pdf) se jali uzel různých příčin rozetnout. Chopili se výsledků izraelských maturit, které jsou specifické řadou standardizovaných testů, které studenti musejí skládat v průběhu celého středoškolského studia. Pravidelně podstupují státní testy z osmi předmětů a na konci studia ještě jednu baterii testů, jak státních, tak specifických pro svou školu. Poté se vše zprůměruje a dosáhne-li student určené hranice, prospěl. Jelikož jsou testy hromadné, podstupované vždy na dané škole a rozprostřené v průběhu několika let, je možné sledovat, zda se výkon studenta horší, skládá-li zkoušky, když panuje zrovna inverze či smogová situace.

Měřící stanice kvality ovzduší (body) a hlavní města (fialově), z nichž pocházejí data o studentech.

Potvrdilo se, že zhorší-li se někde znečištění ovzduší prachem či oxidem uhelnatým, výkon žáků se systematicky zhoršuje. Zejména při velkém kontaminaci, třeba prachové bouři, jsou výsledky studentů velmi chabé. Mírné znečištění velkého efektu nemá.

Negativní dopad oxidu uhelnatého, který vzniká hlavně coby automobilové emise, pak narůstá v průběhu dne – s tím jak houstne doprava, zvyšuje se i jeho koncentrace. Žáci mající smůlu, že skládají zkoušku odpoledne, jsou pak znečištěným vzduchem postiženi nejvíce. Jak dopadají astmatici není asi třeba rozvádět. Závěr je přímočarý, země, která se nestará o kvalitu svého ovzduší, má hloupé občany.


Psáno pro Vesmír.

Jak moc jsou lidé ovlivnitelní médii?

Vliv médií na smýšlení a rozhodování lidí je bezesporu značný, přesto je poměrně nesnadné tento efekt potvrdit. Čteme, posloucháme a sledujeme totiž média, která máme rádi – což obvykle znamená, že podporují naše již existující názory a zájmy. Vydavatelé proto mohou spíše nadbíhat předsudkům svých sledujících, než aby byli nutně tvůrci jejich světonázoru a ovlivňovali jejich chování.

David Yanagizawa-Drott (pdf) si na prokázání vlivu médií vybral extrémní příklad politické propagandy – rwandskou genocidu, při níž vládnoucí majorita Hutuů vyvraždila zhruba půl až milión členů etnika Tutsiů a umírněných soukmenovců. Na zabíjení se podílela nejen armáda a místní milice, ale i běžní Hutuové. Za silou odpovědnou, aby se tolik obyčejných lidí chopilo mačet a rozsekali své sousedy, bývá obviňováno mj. i rwandské veřejné rádio. Jeho propagandistické vysílání útočilo na Tutsie, obviňovalo je ze snahy o převrat a úpadek země. Rétorika moderátorů velela k odplevelení země od švábů a signalizovala, že vražda a krádež majetku Tutsiů nebude státem jakkoli postihována.

Jelikož je rwandská geografie členitá, Yanagizawa-Drott mohl využít velmi rozmanité kvality signálu rozhlasu a stanovit, zda tam, kde byl slyšet vždy a jasně, bylo vraždění intenzivnější než v oblastech, kam se signál „náhodou“ nedostal.

Podíl lidí ve vesnicích majících v dané oblasti dobrý příjem propagandistického rozhlasu. Červené body jsou vysílače.

Potvrdil, že stíhaných za násilí v době genocidy je razantně více v oblastech majících dobré pokrytí rozhlasem. Jeho vysílání rovněž dokázalo zintenzivnit nábory milicí a stmelilo a nabudilo jejich členy. Potvrdilo se rovněž, že ve vesnicích, v nichž žila méně vzdělaná populace, byl vliv propagandy nejsilnější. Z analýzy vyplývá, že zhruba 10 % pachatelů zvěrstev se jich účastnilo jen a pouze kvůli vlivu rozhlasu.

Celkový počet stíhaných osob za násilí v době genocidy v jednotlivých oblastech Rwandy (k bílým místům neexistují data).

Psáno pro Vesmír.