Portfolio manažer s rychlou károu nabourá i vaše investice

Pryč od obchodníka v drahém sporťáku! Nová americko-singapurská studie ukazuje, že manažer investičního fondu, který si koupí drahé sportovní auto, řídí investice riskantněji. Fondy, které spravuje, navíc dosahují nižší výnosnosti, častěji bankrotují nebo končí kvůli podvodům a obcházení regulací.

Spoléhat při posuzování druhých na stereotypy se bere za znak povrchních a líných lidí. Jistě bychom neměli odhadovat kvality člověka podle vlastností skupiny, do které si ho volně zařadíme. Umělci se nestávají jen narcisté, politik není synonymum pro korupčníka a účetní nejsou jen nudní pedanti. Individualita nesnese zařazení do krabičky s krátkým popiskem.

Moudrost skrytá v předsudcích

Na druhé straně, o určité osobě mnohdy detailní informace nemáme a zjistit je bezprostředně nemůžeme. Přesto se musíme rozhodnout, jestli jí věřit nebo nikoliv – a pak moudrost minulosti skrytá v předsudcích může být nápomocná (jak ve svém přehledovém článku (pdf) z roku 2015 přesvědčují psychologové z The College of New Jersey a Rutgers University).

Ve finančním businessu je někdy svízelné odhadnout, s kým máme tu čest, nenese-li si dlouhou historii úspěšných či zmařených investic. A jelikož se investiční strategie notoricky míjejí s následnou realitou, není od věci se zaměřit i na osobnost finančního mága. Ekonom Melvyn Teo ze Singapore Management University s kolegy se proto jali testovat, jestli platí notorický předsudek, že drahá silná sportovní auta si kupují především namyšlení a bezskrupulózní hazardéři. Pro svou studii si vybrali vesmír víc než 50 tisíc amerických hedgeových fondů, ke kterým jsou dostupné údaje o výkonech, portfoliu či velikosti a zároveň data o jejich manažerech. Nato využili americké automobilové databáze, do které pojišťovny a dealeři aut vkládají údaje o nákupech nových vozidel. Podařilo se jim propojit prodeje téměř dvou tisíc aut asi tisícovce různých manažerů hedgeových fondů. Porovnali pak, jak si ve svých investicích vedou řidiči drahých sporťáků nebo naopak rodinných minivanů (definovaných dle počtu sedadel, výkonu motoru, bezpečnosti, ceny a dalších charakteristik).

Risk nebývá zisk

Potvrdilo se, že majitelé sporťáků investují mnohem častěji adrenalinově – frekventovaněji různá aktiva kupují a prodávají a míry jejich výnosnosti jsou až o čtvrtinu volatilnější než u majitelů běžných aut; naopak míry výnosnosti majitelů praktických a nezajímavých aut mají volatilitu o deset procent nižší. Co je ale podstatné, silnější ochota riskovat se nepojí s vyššími výnosy, přesně naopak! Majitelé sporťáků jsou nadměrně sebejistí, svá portfolia častěji protáčejí s vírou, že jejich burzovní umění je lepší než ostatních hráčů na trhu – leč není, častěji prodělají. Data také ukazují, že řidiči sporťáků častěji uzavírají své fondy kvůli regulačním či kriminálním pochybením. Řečeno přímo: podvádějí své klienty.

Více o burzovních obchodnících vizte v knize Liar's Poker od: Michael Lewis, kterou v roce 2010 vydalo nakladatelství W. W. Norton & Company.

Teo s kolegy se snažili získané závěry vysvětlit i jinak než osobnostními charakteristikami manažerů hedgových fondů – zvažovali třeba jejich věk a rodinný status: mladíci nemusejí mít dostatečné investiční zkušenosti a zároveň chtějí imponovat sporťákem, naopak starší a zkušenější finančníci volí větší auta kvůli rodině – takže za výsledky mohly stát spíše věk a zkušenosti než sklon kupovat si sportovní auta – tyto faktory však výsledky nezměnily. Stejně tak neplatí, že by snad koupě sporťáku nějak vyvolala riskantnější investiční strategii.

Luxusní, výkonný sporťák neznačí, že jeho majitel musí být za všech okolností sebestředný a impulzivní hazardér. Osobní volba člověka přesto cosi říká o jeho myšlení a stylu rozhodování – a nabubřelost zjevně k stabilně velkým výnosům nevede.


Psáno pro Finmag.

Proč by investoři měli jezdit do Horní, Dolní

Základní předpoklad forenzní ekonomie je vcelku prostý, "lidé se nakonec vždy prásknou sami". Tají-li člověk něco, chová se v určitých situacích jinak, než kdyby neměl co skrývat. Třeba, konají-li se setkání nájemníků domu pravidelně v pondělí večer a najednou je předsedou přesunuto na 10:00, měli by pozvaní minimálně pozvednout obočí a z práce si přece jen odběhnout. Změna času totiž může naznačovat, že někdo chce omezit účast hlasujících a má k tomu nejspíše své důvody (třeba pronájem společného sklepa svému příbuznému).

David Yermack a Yuanzhi Li (pdf) si podobnou otázku položili ve velkém. Proč některé firmy pořádají valné hromady svých akcionářů nikoliv v místech svého sídla či ve velkých městech, ale v obcích stovky kilometrů vzdálených, bez pořádného přístupu k letišti či dálnici a někdy i v nekřesťansky ranní či pozdní hodiny.

Valné hromady, které se konají velmi časně (před 9:00) či pozdě (po 16:00) jsou, jak patrno, spíše vzácností. Potvrdilo se ale, že přesně v těchto časech je účast akcionářů a dalších zainteresovaných osob nejnižší, což dává větší moc manažerům prosadit svou agendu.

Analýza 9.616 ročních valných hromad 2.342 amerických firem konaných mezi lety 2006 a 2010 potvrdila, že firmy najednou svolávající valné hromady do vzdálených lokalit vykazují v následujících obdobích mnohem horší tržby a zisky, což se promítá i do následného poklesu cen jejích akcií. Zjištění ukazuje, že manažeři informace o špatném výkonu firmy již mají a ve snaze pozdržet provalení špatných zpráv, zvolí vzdálenější lokaci valné hromady.

Na odlehlejší valné hromady mnoho akcionářů, novinářů či jinak motivovaných osob nedorazí. Manažeři nejsou konfrontováni s nepříjemnými dotazy a nemusí odkrývat hrozící problémy. Valná hromada proběhne dle jimi připraveného scénáře. Překvapivé je jen to, že akcionáři tento zastírací mechanismus stále neodhalili. V době, kdy firma zveřejní neobvyklé místo a čas valné hromady se totiž cena akcií výrazně nemění.


Psáno pro Vesmír.

Hadi v drahém obleku?

Lidé se třídí do oborů studia a povolání často i dle svých povahových rysů. Ze systematických introvertů mohou být účetní, velikášští, imaginativní a sebestřední jedinci se stávají umělci, lehce sadističtí perfekcionisté vynikají v chirurgii. Pohříchu mnoho systematických studií neexistuje. Nyní přibyla jedna menší o budoucích finančních profesionálech a dobré jméno jim asi nepřinese.

Profesor financí z Floridské mezinárodní univerzity, Robert T. Daigler, se svým doktorským studentem, Fernandem M. Pattersonem (pdf), pro svůj výzkum využili jeden univerzitní kurz o analýze cenných papírů, který navštěvují zejména studenti ekonomie a financí. Část jejich známkového hodnocení závisí i na výkonu ve virtuální investiční hře. Na začátku semestru dostanou studenti do vínku 50 000 USD a v průběhu třinácti týdnů mají vyzkoušet, cokoliv znají či se naučí, aby ze svého portfolia získali co nejvyšší výnos. Ačkoliv jejich peníze i obchodování je fiktivní, pohyby cen v této hře plně reflektují reálnou burzu.

Učitelé průběžně vyhodnocují, jak si studenti vedou. Zda riskují a upřednostňují sázky na akcie jedné či pár firem nebo naopak diverzifikují, rozkládají své peníze do mnoha a mnoha firem, aby snížili riziko příliš velké změny jedné akcie na celé své portfolio, jaké výnosnosti dosahují ad. Co udělalo tento kurz výjimečným, byly poměrně detailní psychologické dotazníky určující normální i abnormální charakteristiky člověka, které Daigler s Pattersonem nechali všechny studenty vyplnit.

Mentální zdraví studentů financí na tom bylo v porovnání s běžnou populací poměrně dobře, třeba mnohem méně trpí depresivními stavy, nicméně vykazují i více sklonu k paranoie a k psychopatii. Tedy nejsou natolik ochotní věřit ostatním lidem a naopak jsou připraveni porušovat psaná i nepsaná pravidla pro dosažení svých cílů. Pro finanční či bankovní firmy je asi pozitivní zprávou, že samy o sobě patrně nezpůsobují, že by lidé v nich pracující se stali psychopaty. Jednoduše je jen přitahují (kdo jiný by také chtěl pracovat obklopen takovými lidmi, že).

Standardizovaná úroveň abnormálních osobnosních charakteristik u běžné populace je přerušovaná čára na úrovni 5,5. Studenti financí vynikají v paranoie (Pa) a v psychopatii (Pp), v depresivosti (D5) si vedou dobře, uveden je průměr (tučná čára) a 25 a 75 percentil (čárkovaná, resp. tečkovaná čára).

 
Výzkum dále potvrdil, že investiční strategie studentů neodpovídají nutně jen inteligenci, zkušenosti či čemu se naučili ve škole, ale lze je přičíst i některým osobnostním nastavením. Extrémy, tedy studenti milí a naopak i ti s nejsilnějšími sklony k psychopatii, dosáhly v investiční hře lepších výsledků. Studenti bojácní, se klony k pocitům únavy svá portfolia pak diverzifikovali nejsilněji. „Paranoici“, tedy lidé nedůvěřující druhým, byli ochotni při nakupování cenných papírů nést podstatně vyšší rizika, což i odpovídá již známým faktům o těchto lidech: projevují tendence ke gamblingu, zneužívání drog a rizikovému sexuálnímu chování. Ženy překvapivě dostáhly stejných investičních výsledků jako muži, aniž by vykazovaly tolik abnormálních psychologických znaků (stejně si však byli studenti a studentky financí spíše více podobní než odlišní).

Do té míry, co lze z investiční hry a dotazníkového výzkumu asi dvou set studentů vyvodit, při sledování zpráv z burzovního a bankovního sektoru si uvědomte, že jsou tam zaměstnáváni muži, kteří hledají vzrušení a nové věci, jsou ochotni nést rizika a porušovat normy i zákony, nevěří druhým a mají mnohem horší kontrolu impulsů.


Chcete-li přispět k dalším zjištěním, zkuste stránku Pokusní králíci (také odkaz nahoře) a účastněte se některé z běžících studií.

Psáno pro portál Osel.cz.

Růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně – leč firmy jinak voní

Vyslovuje-li se nám slovo snadně, plynule, považujeme oslovovanou věc za příjemnější, známější, atraktivnější. Jde-li o název obchodní značky, i si ji lépe pamatujeme. Plynulé „věci“ jsou považovány za bezpečnější. Třeba v jedné studii (pdf) se návštěvníci zábavného parku byli ochotni projet na „Chuntě“, na „Vaiveahtoishii“ však již nikoliv.

T. Clifton Green a Russell Jame (pdf) analyzovali akciová data a jali se ověřit, zda stejná mentální zkratka platí i v extrémně konkurenčním prostředí burzy. Tedy, zda investoři preferují akcie firem, jejichž jména jsou kratší a lépe vyslovitelná, než když je tomu naopak. Kupříkladu, že mezi investory jsou oblíbenější „Lesní laboratoře“ více než třeba „Allergan Ligand Retinoid Therapeutics“. A našli, co hledali.

Zejména pro menší firmy platí, že plynulost jejího názvu zvyšuje její zastoupení v portfóliu investorů, častěji se s ní obchoduje a firma dosahuje i vyššího tržního ocenění. Oba ekonomové se podívali i na historické případy a ukázali, že korporace jsou si této pravidelnosti patrně vědomy, takže svá jména obvykle zkracují a ulehčují jejich výslovnost, což je obvykle opět následováno lepšími vyhlídkami jejich akcií. Stejná závislost platí i u podílových fondů, ty s plynulejšími názvy jsou mezi investory nejpopulárnější.

Graf ukazuje sílu vlivu plynulosti názvu akcie (1 – neplynulé, 5 – nejvíce plynulé) na řadu ukazatelů (zleva do prava): šíři vlastnictví – u malých i institucionální investorů (fondů), na likviditu akcií obchodovanou u brokerů i celkovou a Amihudovu, Tobinovo q a podíl tržní ceny a účetní hodnoty (při očištění od specifik charakteru firem).