Globální nakažlivost nálad

"Chytit" od někoho dobrou či špatnou náladu lze velmi snadno. Podobně platí, že lidé žijící či pracující delší dobu spolu, začnou brzy vykazovat velmi podobné rozmary. I když jsou tyto procesy intuitivní, není jasné, zda nastávají proto, že daní lidé čelí stejným situacím (jež vyvolávají stejné emoce) či kvůli tomu, že se spolu sdružují osoby s podobnými charakteristikami (kteří pak tedy reagují podobně). Nebo skutečně proto, že se vzájemně určitou emocí "nakazí".

James Fowler s kolegy (pdf) využili největší databázi reportovaných emocí – Facebook – a analyzovali dopad změn nálady jednoho "přítele" na dalšího. Za faktor, který vyvolával proměnlivost nálad, si vybrali počasí – konkrétně déšť. Je známo, že poměrně značnou proměnlivost našeho duševního rozpoložení lze vysvětlit aktuálním venkovním povětřím.

Co se tedy stalo, když v jednom městě začalo pršet? Jeho obyvatelům se začala zhoršovat nálada a zveřejňovali facebookové zprávy spíše negativnějšího charakteru... což se promítlo do nálady nejen jejich "přátel" žijících poblíž, ale i ve městech, kde bylo slunečno. Jedna jejich negativní zpráva tak v průměru vyprodukovala 1,29 negativních zpráv u jejich vzdálených blízkých. Dobrá nálada byla, překvapivě, nakažlivější. Každá pozitivní zpráva od obyvatel sluncem zalitých měst vyvolala u "přátel" až 1,75 pozitivních zpráv.

Celkový počet negativních zpráv během deštivého dne v daném městě (přímý efekt) a "nakažených" zpráv v dalších městech (nepřímý efekt). Modré označnení města ukazuje vyšší sílu nepřímého ovlivnění než červené.

Síť přátelství mezi obyvateli jednotlivých měst, čím silnější linka, tím více přátelství (facebookových).

Potvrdilo se tak, že nálada je vskutku infekční, takže i zlepšení štěstí jen několika lidí může mít dalekosáhlý dopad na masu jiných. Zároveň však bylo potvrzeno, že sociální sítě okamžitě synchronizují emoce miliónů lidí (přesněji tedy – synchronizují, co o svých emocích lidé píší).


Psáno pro Vesmír.

To potřásání rukama je hrozný zlozvyk. Na Západě už od toho dávno upustili

Chřipková epidemie Česko možná mine, přesto počet infekčních onemocnění je jako pravidelně na vzestupu. Nešťastníci pohybující se v nemocnicích navíc čelí stále rostoucímu riziku, že se nakazí rezistentním druhem bakterie. Co s tím? Doktor Tom McClellan s kolegy (pdf) z Lékařské fakulty Západovirginské univerzity navrhuje jednoduché a účinné řešení. Změnu pozdravu – nárazy pěstí. Oproti zažité představě se většina lidí totiž nenakazí vdechnutím patogenu. Častěji dochází k přenosu z vlastních rukou.

"Dát pěst" (anglicky fist bump) spočívá v napřažení ruky sevřené v pěst zdravenému, ten učiní totéž a obě pěsti do sebe lehce narazí. Dát pěst byl pozdrav rozšířený zejména mezi americkou mládeží. Nicméně poté, co se v roce 2008 takto pozdravil Barack Obama se svou ženou při ostře sledovaném nominačním projevu, se z daní pěstí stala populární alternativa tradičního podávání pravice.

Základní "daní pěstí", jakož i jeho exotičtější varianty:

Jistě, daní pěstí nemá bohatou symboliku podávání ruky – demonstraci otevřenosti (historicky ukázka, že v rukou není přítomna zbraň) či spojení osob stvrzující proběhnuvší domluvu či upřímnost gratulace. Tom McClellan se svým týmem však ukázal, že zdravení pěstí má nespornou výhodu – přenáší se při něm čtyřikrát méně bakterií.

Na základě analýzy videozáznamů, na nichž se lidé zdravili tradičně nebo pěstí nejdříve zjistili, že při podání rukou se překryje zhruba 195 cm² kůže. Kdežto při daní pěstí jen 50 cm², nadto dotyk trvá téměř třikrát kratší dobu. V následujícím pilotním terénním experimentu pak výzkumný tým vyzval dva zdravotníky, aby si důkladně omyli ruce a nato je vyslal na cestu nemocnicí. Měli si přivolat výtah, otevřít dveře a na chirurgii se pozdravili stiskem ruky s 20 kolegy. Na závěr otiskli dlaň do kultivačního gelu. Další zdravotníci prošli stejnou cestou, nicméně pozdravy probíhaly dáním pěsti. Výsledky kultivací vidíte níže. 

Po dvaceti potřeseních přitiskl testovací subjekt ruku na kultivační gel; obrázek názorně ilustruje, kolik bakteriálních kolonií nato vzniklo.

Zde kultury bakterií z otisku pěsti, opět předtím dvacetkráte narazivší. Kolonie baktérií jsou čtyřikráte menší.

I přestože o důležitosti hygieny všichni vědí, třetina z nás si nemyje ruce poté, co si zakryje obličej při kašli a jeden z deseti lidí si pravidelně nemyje ruce ani před jídlem. Navíc, po běžném umytí zhruba 80 % bakterií beztak na rukou přetrvává. Jednoduchá změna může radikálně snížit pravděpodobnost, že se infikujeme a onemocníme. I když nový pozdrav nejprve vyvolá několik trapnějších okamžiků, když partner neví, jak zareagovat, překvapivě rychle se jej lidé naučí.

O výzkumu pojednává i popularizující video (v angličtině). 


Psáno pro HNDialog.