Jejich předpověď byla, že zájmena v 1. osobě jednotného čísla (já, moje) se budou objevovat v knihách stále frekventovaněji, stejně jako zájmena v 2. osobě (ty, tvoje) – využívání druhé osoby má značit větší důraz na odlišení jedince od ostatních a zároveň může ukazovat, že spisovatelé častěji mluví k čtenáři.
Na druhé straně zájmena v 1. osobě množného čísla (my, naše) budou v literatuře relativně vzácnější. Jak patrno z grafu níže, "individualističtější" zájmena mají poslední dobou navrh.
 |
| Proužkovaná řada ukazuje relativní frekvenci zájmen 1. osoby č. j., plná řada 2. osob a tečkovaná řada zájmena 1. osoby č. mn. |
nejdřív mi napadlo, že jen lidé opouštějí bohulibou praxi mluvit o sobe v množném čísle, ale to se z grafu nijak nemění...
OdpovědětVymazatten růst you&co. jde ale snadno interpretovat i opačně, nestává se společnost víc dialogickou: (Buber)
a nemůže to být spíš vliv postmoderny? dřív autoři formulovali tvrzení zásadně objektivně, dnes je subjektivizují...
OdpovědětVymazat"Jak patrno z grafu níže, "individualističtější" zájmena mají poslední dobou navrh."
OdpovědětVymazatSrsly? Asi jsem neco nepochopil. Graf jasne ukazuje narust dominance 2. osoby nad 1. osobou.