Hodnota demokratické kontroly

Nadržuje-li státní moc jedné skupině obyvatel před druhou, nutně se objevuje politický neklid a eventuálně i ekonomický úpadek. A to zejména v zemích, kde jsou zdroje už tak omezené, především tedy v Africe, kde však zároveň k podobné praxi i všeobecně dochází. V prvé řadě na úrovni etnika. Nicméně dokázat, zda jsou příslušníci vládnoucího etnika skutečně zvýhodňováni, je v afrických podmínkách poměrně obtížné zjistit, protože statistické informace jsou často jen agregátní či nepřesné nebo jednoduše smyšlené.

Robin Burgess, Remi Jedwab, Edward Miguel, Ameet Morjaria a Gerard Padró i Miquel (pdf) proto zkusili novátorský přístup, měřit délku postavených silnic, konkrétně v Keni (mimochodem výdaje zaujímající 15 % státního rozpočtu, více než výdaje na zdravotnictví či školství). Jelikož jednotlivá etnika tam dlouhodobě obývají separátní teritoria a u moci se střídali prezidenti různých národností, bylo možné u výdajů na dopravu identifikovat vliv favoritismu. Přídavkem se v zemi střídala demokracie s diktaturou a s ní se tak měnila i moc prezidentů.

Na základě finančních i zeměpisných dat za léta 1963 až 2011 autoři bezesporu potvrdili, že spřízněné etnikum získalo dvojnásobné množství financí na silnice a bylo jim postaveno čtyřnásobně více zpevněných cest. Při diktatuře se jim finance na dopravu dokonce ztrojnásobily a délka cest zpětinásobila. Za demokracie k ničemu tak intenzivnímu nedocházelo. Výsledky jasně prokazují, že není-li vláda demokraticky kontrolována, dochází k silnému odkloňování zdrojů k spřáteleným skupinám a vzniku neefektivností.

Graf ukazuje výdaje na dopravdu k podílu populace etnika prezidenta (modrá linka) a ostaních etnik (červená linka) v Keni. Dvě červené plné vertikální úsečky ukazují politické převraty, v roce 1969 z demokracie k autokracii, v roce 1992 pak návrat k demokracii. Tečkované úsečky reprezentují přesuny moci mezi etniky.