Indická teorie
Nejprve krátký příklad. Máte házet hrací kostkou, sami, nikým nepozorováni v kancelářském boxu. Jakékoliv číslo padne, zaznamenáte na arch papíru. Celkem máte 42 hodů. Arch nato odevzdáte a čím vyšší součet na něm bude, tím vyšší odměnu získáte. Uvedete pravdivý počet nebo si něco přimyslíte?
Úkol byl jedním z mnoha, kterému čelili indičtí univerzitní studenti v experimentu, jehož cílem bylo zjistit, jak moc budou podvádět. Jelikož prokázat jim nečestnost nešlo, množství peněz, které si z hry odnesli, záviselo jen na jejich morálce.
Při tolika hodech by měl být průměr kolem 3,5 – v součtu tedy kolem 147. Medián předložených výsledků byl ale 168. Pár participantů předložilo arch i s 252 body. Měli troufalost tvrdit, že jim padaly jen šestky. Podvádění malé i velké bylo tedy všudypřítomné. Experiment dvou ekonomek, Remy Hanna a Shing-Yi Wang (pdf), je však zajímavý v jiném detailu. Od jeho účastníků byly získány i životní plány a zaměstnání, jež by chtěli dělat. Nejoblíbenějším místem největších podvodníků byla státní správa.
Na konci pokusu jeho účastníci dostali ještě příležitost část "vydělaných" peněz věnovat charitě a zachovat si alespoň trochu cti. Pohříchu, ač měli nejvíce, nejmenší částky dávali opět budoucí státní úředníci.
 |
| Červená čára ukazuje medián odpovědí, blíží se k těžko dosažitelnému 99 percentilu pravděpodobnosti možných součtů. "Spravedlivý" průměr by měl být kolem 147; výsledky u studentů. |
Jistě, lehce lze mávnout rukou nad tím, jak umělý experiment to je, natož ještě hraný studenty, takže o realitě toho mnoho nevypoví. Minimálně ze dvou důvodů to nedělejte. Hanna a Wang totiž poté podobnou hru sehrály i s indickými státními zaměstnanci. A u nich již existovalo poměrně realistické měřítko ochoty podvádět. Díky náhodným kontrolám docházky na pracovištích byly známy údaje o tom, zda zaměstnanec v práci nebyl a přesto si vykázal celodenní práci.
Potvrdilo se, že "házeči nejvyšších čísel" jsou právě těmi, kterým nevadí brát peníze i při své absenci. Státní správu vskutku preferují osoby s ne zrovna vysokým etickým standardem, přestože by tomu mělo být právě naopak.
Kultura korupce
Druhý vhled dodaly britské ekonomky, Abigail Barr a Danila Serra (pdf). Analogický experiment sehrály na Oxfordské univerzitě se zahraničními studenty ze 40 různých států. Prokázaly, že ti, kteří přicházeli z nejzkorumpovanějších zemí, byli také těmi, kteří byli nejvíce ochotní zachovat se nečestně. Podvést pro svůj vlastní prospěch se do mysli lehce prodere, pakliže je člověk od mala obklopen úplatkářstvím a klientelismem. Studenti z různých zemí se jistě nenarodili s větší či menší tendencí k podvádění, to až "kultura korupce", v níž žili, změnila jejich uvažování.
Experimenty ilustrují, že je-li veřejný prostor, resp. stát, brán jen jako prostředek ke korupční rentě, nemůže překvapit, jaké hanebné chování a jedince bude přitahovat. Návrhy na zlepšení státní správy, které mají udržet na uzdě sebestředné a korupční zájmy úředníků (či politiků), nebudou mít žádný dopad, pakliže budou na státní funkce kandidovat lidé jen s cílem svého vlastního obohacení.
Najímání a hodnocení úředníků by se proto nemělo týkat jen jejich schopností, ale i dalších jejich vlastností – vysoké morální integrity či ochoty druhým prospívat. Pochopitelně při nástupu do státní služby nikdo nemá motivaci odkrýt svou touhu po rychlém a nekalém zbohatnutí. Nicméně i komerční firmy čelí podobným problémům a moderní personalistika a budování korporátní kultury si s nimi dokáží, tu lépe, tu hůře, poradit.
Jde to přes peníze
Účinnými nástroji jsou i vysoké platy. Je dokázáno (pdf), že vyšší nástupní mzdy dokáží přitáhnout větší zájem kvalitních uchazečů – měřeno jak jejich inteligencí, tak třeba současným či minulým příjmem, jakož i pracovníky s intenzivní sociální empatií – měřeno třeba jejich odborným profilem či psychologickými testy. A z mnoha dobrých kandidátů se schopní i čestní snáze najdou. Ti pak dokáží vytvářet dobrou praxi, která přitahuje další.
To se mimochodem potvrdilo i u oxfordských zahraničních studentů ze zkorumpovaných států. Čím déle ve Velké Británii pobývali a zažívali, že oportunistické chování je odsuzováno, tím čestněji se poté chovali.
Psáno pro Hospodářské noviny.
Žádné komentáře:
Okomentovat